Jedinečná průmyslová stavba z 20 let minulého století která se tísni v jedné z úzkých ulic v širším centru australské metropole zaujala mladou hudebnici a nechala si v ní vytvořit jedinečnou soukromou rezidenci. Na dvou podlažích s celkovou plochou 300 m2 ji navrhla architektka Josaphine Hutleyová.
V zanedbaném šestém patře s obloukovými okny nechal nejdříve vybourat všechnypříčky a na sedmém, posledním, zlikvidovala i kancelář bývalého správce budovy.Namísto ní zde vytvořila byt pro hosty a saunu . Majitelka si zakládala především na komfortu a praktičnosti svého budoucího bydlení, které mělo vznikat s respektem k samotnému domu. Sama je totiž vzděláním architektkou, přestože se věnuje hudbě.
Bydlení a práce pod jednou střechou
Dominantou bytu jsou kultovní klenuté okna, která naplňují prostor bytu slunečním svitem. Bývalá továrna však nebyla pro budování bytu ve všem jen výhodná. Stavitelé se potýkali s nedostatkem stoupaček a těžko hledali i prostor pro rozvody po bytě. Nakonec kvůli potrubí místy zvýšily podlahu. Nedostatečná byla i vnitřní izolace. Aby klavírní hráčka svou zálibou nerušila sousedů, nechala také zvukově izolovat podlahu.
„Open Plan“ propojuje obývací pokoj, kuchyň, jídelna a především „místo hudby“. Vytváří tím velmi atraktivní prostor jako stvořený pro vlastní tvorbu hudebníka, který díky tomu nemusí být zavřený za dveřmi jednotlivých místností.
Šedá, bílá a dřevo
Právě v zájmu toho, aby povahu bytu co nejvíce ovlivňovala jedinečná architektura domu, pracovala přizvána architektka s jen velmi omezeným množstvím materiálů, ve kterém je zastoupen teplý šedý odstín, dřevo s přírodním povrchem a bílá barva připadající na většinou vestavěný nábytek.
Určitou zvláštností bytu, na jehož návrhu se majitelka podílela, je variabilita jeho zařízení. Ta umožňuje rychlou proměnu bytu v závislosti na tom, kdo v něm právě zdržuje. Příležitost k tomuto řešení se naskytla díky robustní konstrukci sloupů a trámů, která nevyžaduje dodatečnou oporu.