Zařídit útočiště pro jedno dítě, aby bylo úplně spokojené, je oříšek. Jak si však co nejlépe poradit s řešením místnosti pro dvě ratolesti, navíc s rozdílem věku, pohlaví i okruhu zájmů?
Nebývá ojedinělým jevem, že prostorové možnosti domácnosti neumožňují poskytnout každému potomkovi samostatný pokoj. Pojďte s námi na návštěvu dětského pokoje o rozloze 15,7 m2, kde se podařilo sladit bydlení osmiletého chlapce a čtyřletého děvčátka. Možná se pod výslednou idylku podepsal i fakt, že oba se na návrhu svého království aktivně zúčastňovali. Hned na začátku zavrhli myšlenku na palandu, která bývá častým nájemníkům takových pokojů. Stačil jeden pohled na její reálné rozpínavé rozSpoločné mery v podobné pokoji u sousedů, plus dvě bouchnutí hlavy o strop při hře „na patře“ a nadšení pro tento typ nábytku děti opustilo.
KAM SE SKŘÍNÍ?
Bylo proto nutné vymyslet rozložení dvou postelí, dvou pracovních stolů, úložného nábytku na hračky, knížky a oblečení, vedle vytvoření co největšího volného prostoru na hru. Začalo se kreslit. Rodiče si vytvořili maketu pokoje a jednotlivých prvků zařízení v měřítku 1: 25 a přesouvali nábytek do mnoha variant. Děti dostaly podobnou roli, které se ujali s radostí. Odvážné nákresy „Půdorys-bokem-šikmo-pohledů“ čtyřleté malířky pobavili celou rodinu. Zařídit útočiště pro jedno dítě, aby bylo úplně spokojené, je oříšek. Jak si však co nejlépe poradit s řešením místnosti pro dvě ratolesti, navíc s rozdílem věku, pohlaví i okruhu zájmů? Při návrhu zohledněny i pohled od vstupu do pokoje, aby v něm neovládala velkoplošné nábytkové kusy. Stávající osazení dveří v daném půdorysu 3,5 x 4,5 m nepřálo volbě celostěnových vestavěné skříně. Vpravo od dveří zůstalo volných jen 35 cm a po levé straně by zas dobudována klasická skříň s hloubkou 60 cm opticky zmenšovala místnost a vznikl by problém s umístěním druhé postele. Zvítězil proto nábytek na míru s atypickou hloubkou 35 cm v bílém provedení, aby podpořil světelnost nevelké pokoje. Jeho situování na pravé straně od vchodu do pokoje, kterou vstupující téměř nevnímá, pomohlo opticky nezatížit dětský pokoj velkou skříní.
KOUSEK SOUKROMÍ
Důležitým faktorem při zařizování byl i samotný fakt, že jde o dvě odlišné osobnosti s potřebou samostatných koutků jen pro sebe. Jako dělící stěna posloužilo seskupení k sobě připojených čtyřech otevřených polic. Vytvořilo se tak malé útulné zákoutí pro chlapce, jehož samostatnou zónu podtrhuje originální bordura s motivem domků.
BAREVNÝ KONCEPT
K bílému nábytku bylo potřeba navrhnout barevnější stěny. Naštěstí se sourozenci shodli na stejné hlavní barevnosti: světlezelené. Volba padla na tapety a textilie, které bude možné jednoduše a rychle vyměnit, kdykoliv zatouží po změně. Výběr neutrálního bílého nábytku tak získal další plus za přizpůsobivost. Při svépomocném tapetování vznikl nápad vystřihnout okraj tapety do tvaru kopcovité krajinky a tento koncept přenést po celém obvodu dětského pokoje.
Zvolená zelená barevnost podle psychologie barev působí uklidňujícím dojmem, uvolňující a podporuje soustředění a přemýšlení. Jako malé osvěžení zvolili druhou, doplňkovou barvu oranžovou, která dodala dětském pokoji teplo, veselost a hravost. Pod optimální světlost se podepsali tři faktory: bílý nábytek a strop, vhodně rozmístěné centrálně a doplňkové svítidla a v neposlední řadě denní světlo, které znásobuje bílá bavlněná záclona bez vzorů. Rozmístěním nábytku po stranách pokoje a koncentrací odkládacích prostorů mimo hlavních úhlů pohledu působí pokojíček vzdušně a poskytuje dostatek centrálního místa na hry.