Balkon se spadaného omítkou, skvrnami po zateklé vodě, se zkorodovaným oplechováním či popraskanou dlažbou signalizuje, že čas jeho opravy se blíží.
Možná jako první napadne většině jen jednoduše vyměnit dlažbu. To postačí v případě, že nejsou poškozeny ostatní podlahové vrstvy ani konstrukce balkonu. Pokud již přes porušenou dlažbu voda proniká do konstrukce a pokud je nefunkční hydroizolace nebo zcela chybí, budou se destruovat další vrstvy. Konstrukce s odkrytou zkorodovanou výztuží železobetonové balkónové desky již vyžaduje konzultaci s odborníkem. Na běžnou opravu podlahových vrstev nebudete potřebovat povolení. Pokud se pro hromadnou obnovu balkónů či lodžii rozhodnou vlastníci bytů v panelákovém domě, měla by se provést před zateplením obvodového pláště a na základě stavebního povolení. U některých typů panelových domů se projevuje takzvaná systémová porucha a stát poskytuje dotaci na její odstranění prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení, nebo jiným způsobem využívaje evropské fondy.
Krok za krokem
Při náročnější obnově je vhodné využít technický servis dodavatele stavební chemie. Vyhnete se tak mnohým chybným úkonům během prací a budete mít jistotu, že práce byly provedeny odborně a se zárukou dlouhodobé funkčnosti.
1. Nejprve je třeba odstranit z nosné konstrukce nežádoucí zvětralé dlažby, malty, lepidla, čili vše, co by mohlo ovlivnit soudržnost nových nanášených vrstev.
2. odhalené ocelovou výztuž v nosné konstrukci třeba ošetřete protikorozním nátěrem. Následně na celý povrch balkonu naneste přilnavý nátěr spojovacího můstku, který propojí starou a novou vrstvu potěru. Ještě do čerstvé, nezaschlé přilnavé vrstvy se provede potěr ve spádu 1- 1,5%. Pokud použijete betonovou směs, je nutná technologická přestávka 28 dní, aby beton dostatečně vyzrál. Při rekonstrukcích jsou vhodnější speciální potěrové směsi, které vyschnou a vyzrají již za jeden den. V případě, že se rozhodnete i pro tepelnou izolaci balkonu, po nanesení propojovacího můstku třeba ní obalit celou nosnou desku – shora, zespodu iz boků, a až potom dělat potěr. Vhodný je extrudovaný pěnový polystyren.
3. Následuje realizace hydroizolační vrstvy, přičemž na výběr se nabízí několik možností. Asfaltová lepenka je již překonána. Pokud se pro ni rozhodnete kvůli nízké ceně, mnoho nezískáte. Budete na ni muset dát další vrstvu betonu, která zatěžuje konstrukci a navíc potřebuje dlouhou technologickou přestávku na vytvrdnutí betonu. Hydroizolační fólie je sice lehčí, práce s ní však vyžaduje vysokou odbornost. Ideální je stěrková hydroizolace, která konstrukci nezatěžuje. Nanáší se na vyzrálý povrch potěru v tloušťce 1,5 – 2 mm. Na všechny problematické detaily balkonu – kontakt vodorovné a svislé konstrukce, dilatace a případné prostupy musí do hydroizolační stěrky osadit pružný pogumovaný izolační pás. Po obvodu se montují Odkapové lišty ještě před nanesením hydroizolační stěrky, kterou se ve styku s nosnou konstrukci překryjí.
4. Po vyzrání hydroizolační stěrky lze lepit dlažbu do flexibilního, mrazuvzdorného a voděodpudivého lepidla. Už po dvou až čtyřech hodinách snese povrch zátěž. Běžně tuhnoucí lepidla na to potřebují až čtyřiadvacet hodin, navíc vzniká riziko, že do spár ještě před spárováním zateče voda. Na spárování se používají flexibilní materiály.Vedle cementových jsou stále vyhledávanější hmoty na bázi epoxidů či polyuretanů. Na uzavření dilatačních a připojovacích spár a přechodů se nejvíce používá pružná silikonová těsnící hmota.
Pokud váš balkon nesnese už další zatížení, použijte pochozí dekorativní stěrky.
Podlaha bez lepení
Kromě dlažby jsou na balkonech jako podlahová krytina rozšířené i desky ze dřeva, které se jednoduše ukládají na podkladový rošt nebo terčíky. Podlahové díly ze dřeva v posledním nahrazují kompozitní materiály se vzhledem dřeva a vlastnostmi plastu. Nevýhodou tohoto způsobu montáže je vyšší stavební výška nášlapné vrstvy s roštem, riziko zanášení prostoru pod dlažbou nečistotami, listím a také velké bodové zatížení a zatlačování podložek do hydroizolační vrstvy.