Zavěšené květináče, samozavlažovací květináče, designové květináče a další zajímavosti – na to jsme už zvyklí. Ale že by existovaly jiné zavěšené květináče než ty zavěšené za okraje?
A přece je to tak – jsou to květináče zavěšené za dno a visící is květem od stropu dolů jakoby ve stavu beztíže. Asi to právě nebude věc, kterou bychom nějak hromadně napodobovali. Někdo argumentuje tím, že je to trápení květin a jiný namítá, že něco takového se rostlinám i tak nebude líbit a po čase, kdy jejich přinutíme růst „hlavou“ dolů, se jejich růst obrátí zase vzhůru za sluncem a budou se plazit ke světlu podél stěn zavěšeného květináče. Ale – jak se říká – vyzkoušet se musí všechno, nebo se s novinkou alespoň seznámit, a tak se na ni podívejme. Světlo světa spatřila u protinožců a jejím duchovním otcem a autorem je jeden novozélandský designér. Napadlo mu, že ten, kdo má doma extrémně málo místa, trpí nedostatkem zeleně a nemůže si dovolit nikam postavit ani květináč. Proto se rozhodl pověsit ho od stropu a květ v něm pěstovat rovnou kořeny nahoru.
Jeho cílem tedy bylo vměstnat zeleň na minimální podlahovou (v tomto případě vlastně stropní) plochu a ještě vyřešit to, aby majitel bytu při chůzi o květiny hlavou nenarážel. I když jejich zavěsil výše, rostliny rostly dolů, a tak se k hlavě majitele přibližovaly … A je tu ještě jedna věc navyřešení, květ je zasazen v zemině a ta samozřejmě podléhá zemské přitažlivosti a měla by okamžitě vypadnout na podlahu. Je tedy v květináči na spodní straně fixována. Vše na tomto květináči je vlastně nohama vzhůru – dnem se tedy musí k rostlině nějakým způsobem dostat voda a další výživa. O její výživu se stará malá nádržka umístěna ve dně květináče (tedy vlastně nejblíže ke stropu), která do zeminy rostlině postupně připouští závlahu. Závěsné květináče si můžete koupit už iu nás, na výběr je model z keramiky nebo oceli v bílé barvě.
Květy se tedy opticky v bytě vznášejí v prostoru zavěšené jako zelené živé visící lustry. Mít takový květ někde uprostřed obýváku, v tom je těžko nějaký přínos (i když proti gustu …), ale praktické může být v některých malých domácnostech pěstováníbylinek v malých květináčcích zavěšených u okna nad kuchyňskou linkou. Minimálně přínosné v tom, že se nemusíme skutečně ohýbat k zemi – jako v případě truhlíku nebo na záhon – ale si při trhání bylin naopak pěkně procvičíme svaly na rukou. A ještě jsme zapomněli na další aspekt, který je třeba při těchto květináčích vyřešit, a to je světlo. Vždyť u stropu je poměrně tma, takže pokud necháme květináče viset výš, květiny budou trpět, pokud jim prodloužíme jim závěs, budeme zase trpět my otloukáním hlavy o květináč. Opět třeba volit zlatou střední cestu – nebo vyhradit květinám jinou cestu, než kterou chodíme po bytě my.