Kontaktní zateplení je přitom jednoznačně nejčastější volbou.
Znáte ETICS?
ETICS je zkratka pro kontaktní zateplovací systém (z anglického External Thermal Insulation Composite System). Skládá se z několika vrstev, které se aplikují na obvodové stěny kontaktně, tedy bez vzduchových mezer – přímo jedna na druhou v určeném pořadí. Důležité je přitom do-
držet skladbu materiálů a prvků stanovenou konkrétním výrobcem, jinak riskujete problémy. Hlavní složkou ETICS-u je tepelně izolační materiál, který se „kontaktně“ přilepí (případně i ukotví) k obvodové stěně. Jeho povrch chrání výztužné (armovací) souvrství a finální povrchová úprava. K doplňkům patří například rohové nebo dilatační lišty a také soklový (zakládací) profil, který vytvoří rovný spodní okraj a chrání tepelněizolační materiál před poškozením.
Určení priority
Je fasáda vašeho domu vystavena prudkému slunci a velkým výkyvům teplot? Nebo je vaší prioritou odvětrání vlhkosti ze zdiva, odolnost proti mechanickému poškození či omyvatelnost? Konzultujte své požadavky s projektantem nebo výrobcem a vyberte si optimální ETICS – měl by reflektovat charakteristiky podkladu, jakož i podmínky, jimž bude fasáda vystavena. Na trhu je totiž množství systémů od různých výrobců, jejichž skladba a postup montáže jsou sice velmi podobné, liší se však výslednými vlastnostmi. Asi nejzřetelnější je rozdíl v použitém izolantu, z něhož plynou i odlišnosti v kotvení, stěrkování či armování, rozdílné však mohou být i další vlastnosti jednotlivých komponent.
Vrstvy a pravidla
Upevnění k podkladu – má za úkol přenést tahové síly, které vznikají v důsledku vlastní váhy izolačního materiálu, jeho objemové roztažnosti a sání větru. Izolační desky se upevňují k podkladu pomocí lepicího tmelu (lepicí malty), který většinou doplňují i mechanické kotvy. Tmel třeba nanést na zateplovací desky předepsaným způsobem a v dostatečném množství (obvykle celoplošně pomocí zubového hladítka nebo v pase po celém okraji a uprostřed v 3 – 4 bodech) – tak, aby po přitlačení vznikl mezi izolantem a podkladem potřebný kontakt.
Tepelněizolační vrstva – je složena z izolačních desek, které se ukládají na sraz, v řadách přeložením vazbu (aby nevznikaly křížové spáry). Nejčastěji se používá pěnový polystyren (EPS), jehož výhodou je nízká hmotnost, nízká nasákavost a příznivá cena. Předností minerálních izolací jsou protipožární vlastnosti, prodyšnost a mechanická odolnost. „Kombinaci vlastností“ nabízejí speciální perforované desky z EPS.
Výztužná vrstva– zabezpečuje pevnost a mechanickou odolnost povrchu a také rovnoměrně roznáší na celou plochu fasády namáhání způsobené dilatačními pohyby izolace. Sestává z jedné nebo více vrstev stěrky (základní omítky) az jedné nebo více vrstev výztužných mřížek či sítěk, které se do stěrky vtlačí. V rozích otvorů, na styku dvou systémů apod. je třeba zesilující vyztužení.
Povrchová úprava – chrání ostatní vrstvy před vlhkostí a dalšími vlivy počasí. Nejčastěji se používá pružná tenkovrstvá dekorační omítka s vhodnými vlastnostmi (paropropustná, s nízkou nasákavostí apod.), Případně omítka a barva. Pod omítku se aplikuje penetrační nátěr, jehož úkolem je vyrovnat nasákavost výztužné vrstvy a zajistit její spolupůsobení s povrchovou úpravou. Aby se předešlo trhlinám, které by způsobily degradaci fasády, důležité je použít pružné omítky doporučené výrobcem a sladěny s výztužnou vrstvou. Dilatační pohyby totiž způsobují výrazné namáhání, které křehká a nepoddajná běžná omítka nedokáže přenést, takže popraská