K rodinnému domu patří nepochybně i terasa. Ta většinou přichází na řadu až poté, co je celý dům hotový a majitelé se posbírat z finanční investice vynaložené při stavbě či rekonstrukci.
Většina lidí se spoléhá na klasickou zámkovou dlažbu. O dřevo je menší zájem, i když má jako ekologický materiál několik přednosti. Na dotek je příjemně teplé a „měkké“ a přírodním vzhledem dokáže krásně dotvořit scenérii zahrady. I když u mnoha lidí vzbuzuje pozornost, obávají se, zda dřevo v exteriéru vydrží stejně dlouho jako beton a jak bude jejich terasa o pár let vypadat. Aby dřevěná terasa mohla sloužit dlouhá léta, je třeba správně zvolit materiál a samozřejmě se o něj i starat.
„Výhodou dřevěné terasy – například z borovice nebo ze smrku – je, že jde o přírodní materiál a nesporně i cena. Mínusem je však riziko třísek, jakož i nižší životnost a potřeba důkladnější údržby, „upozorňuje produktový manažer společnosti Würth . Aby dřevo neztrácelo barvu a nevysúšalo se, případně nepraskalo, je třeba ho minimálně jednou ročně ošetřovat speciálními oleji, případně čistit speciálními čisticími prostředky. Tím se i levná dřevěná terasa prodraží. Standardní záruka prodejců je při terasového dřeva 5 let.
Pokud přesto chcete dřevěnou terasu, vybírejte si raději exotické dřeviny, jako například barmský teak. „Výhodou exotických dřevin je jejich dlouhá životnost, což je způsobeno obsahem oleje ve dřevě. Jde sice o dražší dřevo, ale odmění se vám svou životností. Zde je třeba si dát pozor na různé indické náhrady barmského teaku, které mají jiné vlastnosti a nedosahují takovou dobrou životnost, „radí odborník. Další terasové dřeviny, které jsou vhodné pro stavbu terasy jsou například banghirai nebo merbau.
Cenově výhodnější oproti exotickému dřevu je kompozit. Jde o stále oblíbenější materiál i pro terasy. „Je to uměle vytvořené dřevo, složené z dřevěné moučky a polymeru. Nevysychá, nekroutí se a neztrácí barvu. Výhodou kromě dlouhé životnosti a minimální údržby je i to, že od dřeva je kompozit k nerozeznání, „tvrdí odborník. Standardní záruka prodejců na kompozit je až 25 let.
Zvažte využití
Při výběru materiálu je však důležité dívat především na využití terasy. Tedy zda má být místem, kde v suchu popíjíte kávičku, nebo bude většinu času čelit cákající vodě z bazénu či přírodního jezírka. V případě přírodní dřevěné terasy hrozí při nesprávném ošetření vydouvání či praskání dřeva, ale i zadření třísky. Z tohoto pohledu jsou exotické dřeviny či kompozit výhodnější. Na trhu už najdete i desky s protiskluzovou úpravou, například drážkovaným povrchem, ačkoli i zde je riziko, že při nedostatečné údržbě se vám bude chytat na desku plíseň. Účel využívání terasy je zároveň podstatný pro její montáž a výběr spojovacího materiálu.
Určitě se netřeba spoléhat pouze na to, že všechny nerezové šrouby nápor vlhkosti vydrží. „Existuje několik druhů nerezu i odolnosti. Nejrozšířenější nerezová ocel při spojovacích materiálech je austenitická ocel, která má optimální poměr korozní odolnosti a pevnosti, „vysvětluje odborník ze společnosti Würth. Právě proto šrouby, které postačí na terasu s venkovním sezením, nemusí stačit na mokrou terasu. „Kromě toho v případě terasy kolem bazénu, kde se používá chlor, doporučuji použít nerezovou ocel A4, která má zvýšenou korozní odolnost na agresivní látky,“ říká Ďurček.
Při zbytku terasy lze použít i ocel A2. Pokud byste daný výběr zanedbali, rychle se může stát, že vám začnou v okolí bazénu šrouby rezavět.
Dva varianty montáže
Při montáži se nejčastěji používají speciální terasové šrouby s vrtákem. Na výběr jsou v podstatě dvě varianty – „viditelný“ a neviditelný „. „V případě první varianty je hlavička šrouby viditelná, tedy jde o montáž shora desky. V druhém případě je upevnění schované, tedy desky se upevňují přes boky vkládáním speciálních podložek, „vysvětluje odborník.
Dodává, že právě chybný výběr spojovacího materiálu patří mezi nejčastější chyby montáže terasy. „Těmi dalšími chybami je kromě špatného výběru dřeviny i špatné vypodložení terasy,“ upřesňuje. Terén pod terasou musí být totiž vždy rovný, kde jako podklad může sloužit hrubší štěrk či říční písek. Pokud montáž svěříte do rukou montážní firmě, třeba si podle něj dát pozor na tři věci – aby správně vyspádovanou terasu, vypodložila a správně použila spojovací materiál.
I u dlažby třeba být opatrný
- Kdo se rozhodne pro betonovou zámkovou dlažbu, měl by rovněž především dbát na správnou realizaci. Problémem bývá především špatná příprava podloží. Pokud podklad nepřipravíte tak, že bude stabilní a nevymyje ho ani silný déšť, bude i ta nejdražší dlažba o pár let plná jam a vyboulení.
- Chybou je, pokud se dlažba klade přímo na zem, na kterou se dá jen písek. V takovém případě se musíte brzy připravit na první nerovnosti. Potřebné je totiž pod dlažbou udělat nosnou vrstvu z kamení v tloušťce 20 až 30 centimetrů. Tuto vrstvu je potřené pořádně upěchovat vibrační deskou. Až na tuto nosnou vrstvu se dává vrstva písku v tloušťce tří až pěti centimetrů. Tato vrstva se již nehutní, až na konci po položení dlažby se použije vibrační deska. V důsledku toho dlažba poklesne asi o jeden centimetr, s čímž je třeba počítat už na začátku.
- Při pokládce dlažby je třeba dodržet sklon 1,5 až 3 procenta. Důležité to je proto, aby z terasy odtékala voda. Pokud děláte terasu u domu, voda musí odtékat směrem od domu, aby se dům Nepodmáčíte.