Přestože v sendvičových dřevostavbách bývá již téměř 100 let polovina Rakouska, Německa a Skandinávie. Téměř všechny se však dají zařadit do těchto zaručených lidových moudrostí. Slyšeli jste je už i vy?
Dřevostavba je papírový dům, její stěny jsou „skořápky“, které neudrží teplo. V zimě je v ní chladno a v létě horko.
Sendvičové dřevostavby mají ve skutečnosti oproti zděným domům lépe tepelně – izolační vlastnosti při stejné tloušťce obvodové stěny. Je to hlavně díky tomu, že téměř celou tloušťku pláště domu tvoří tepelná izolace, která udrží teplo lépe, než běžně používané „těžké“ materiály, jakými jsou cihly nebo pórobetonové tvárnice. Při energeticky pasivních stavbách může být tedy až 45 cm, při aktuálním standardu předepsaném Slovenské normou asi 25 – 30 cm. Sendvičové dřevostavby však dosahují nízkoenergetický standard velmi jednoduše, i bez speciálních opatření, takže pár centimetrů izolace navíc za tepelnou pohodu a nízké účty za energie stojí.
V dřevostavbě jsou tenké příčky, v domě mezi místnostmi slyšet každý šelest.
Mezi pórobetonových tvárnic o tloušťce 10 cm a dvouplášťovou sádrokartonovou příčkou v téže tloušťce je velký rozdíl. Tvárnice má neprůzvučnost 35 – 37 dB, sádrokartonová konstrukce dosahuje až 53 – 56 dB. Rozdíl 20 dB je při izolaci obytného interiéru obrovský. Minerální vlna je nejlepším zvukovým izolantem mezi tepelněizolačními materiály. Se sádrokartonem jsou ideální kombinací i proto, že vlna zachytí zvuky s vyššími frekvencemi a tvrdší sádrokarton zas nižší frekvenční hladiny. Všechny zvukově – izolační profily upevňované na stěnu a strop mají být podlepené těsnící páskou aby zabránili zvukovým mostem. Netřeba také zapomínat na zvukovou izolaci podlahy. Pro zdravou klimu v interiéru je ideálně využít ekologickou minerální vlnu s technologií ECOSE z přírodních materiálů bez formaldehydu, fenolů a umělých barviv.
Dřevostavby jsou jako budky, větší náraz stěnu může prolomit.
Dřevo, které tvoří nosný systém dřevostaveb, se vyznačuje vysokou pevností při relativně nízké váze konstrukce. Pevnost dřevostavby je zabezpečena celkovým systémem a tvarem stavby. Stabilitu stěny zajišťují obvykle dřevěné sloupky spolu s velkoplošnou deskou, kterou může být OSB deska, překližka nebo dřevotřísková deska. Celkovou stabilitu ovlivňuje i konstrukce stropu.
Bydlet v dřevostavbách je nebezpečné, při požáru shoří za pár minut.
Pravda je taková, že shořet může každý dům a u dřevostaveb riziko není výše. Sendvičové konstrukce také splňují předepsané bezpečnostní normy a jsou proti požáru často odolnější než klasické cihlové domy. Norma požaduje, aby dům vydržel odolávat požáru alespoň 60 minut, což je dostačující k tomu, aby bylo možné z ohrožené stavby evakuovat lidi i majetek. Odolnost vůči požáru zajišťují požárně odolné materiály – sádrokartonové desky, sádrovláknité desky, případně keramické obložení stěn spolu s nehořlavou izolací v instalační předstěně. Za dobré protipožární vlastnosti vděčí dřevostavby také izolacím na bázi minerální vlny, která je absolutně nehořlavá. Z pohledu požární odolnosti jsou nejnebezpečnější kovové konstrukce, které se při požáru náhle zhroutí mnohem rychleji a bez výstrahy.
Dřevostavba je ráj pro hlodavců a škůdců dřeva, po určitém čase ji zničí.
Riziko napadení hlodavci je pouze při špatně realizovaných stavbách, hlavně v detailech. Pro zabezpečení dřevostavby je nutné, aby byla konstrukce uzavřena bez odhalených izolací a děr, v odvětraných částech mají být mřížky. Také je důležité, aby byly pěnové izolace omítnuté nebo zasypané drenážním štěrkem.