Internetové diskuse jsou reálným zrcadlem znalostí veřejnosti o dané problematice. Jsou nezávislým zdrojem informací, které značně ovlivňují kupující při jejich rozhodování o nákupech zboží. V diskusích však často narazíme na řadu mýtů, kterým jsou zavádějící. Mýtus je totiž nesprávný názor, kterému se však tvrdošíjně věří.
Mýtus č. 1: …dítěti stačí normální jídelní židle a jídelní stůl…
Přibližně před 50 lety měli takový názor i ti nejlepší architekti a nejbohatší rodiče. Mezitím se však teorie zdravého sezení vyvinula tak, že je třeba sedět zdravě a přizpůsobit židli i stůl konkrétním rozměrům sedícího. Ať už je to dítě nebo dospělý. Vždy je třeba mít chodidla pevně na podlaze, nohy v kolenou pokrčeny cca 90 stupňů a pohodlně se opírat zejména o bederní část páteře. Výška stolové desky má být pak 1-2 cm nad volně spuštěnými lokty a nejlépe je, když se dá deska stolu naklápět. Toto vše přispívá ke zdravějšímu sezení, se vzpřímeným zády, bez extrémního předklánění hlavy, bez poškozování páteře.
Mýtus č. 2: …když máte rostoucí stůl, nemusíte mít rostoucí židli a naopak…
Toto je velký mýtus, skutečnost je úplně jiná. Základem zdravého sezení je, že nohy v kolenou má mít dítě ohnuté cca 90 stupňů a hlavně: chodidla mají být pevně na podlaze. Pevný kontakt s podlahou je důležitý pro správné postavení celé páteře, která na tlaky do chodidel neustále reaguje! Pokud je takto výška sezení předurčena, nelze s ní nic dělat. Stejně je přesně definována potřebná výška stolové desky, u které dítě bude sedět. Je to cca 1-2 cm nad úrovní volně spuštěných loktů sedícího dítěte.
Je tedy zřejmé, že respektování těchto ergonomických požadavků na nábytek lze zajistit vždy rostoucí židlí a rostoucím stolem společně. Jedno nestačí.
Mýtus č. 3: …naklápění desky u dětského stolu je zbytečné…
Možnost naklápění desky patří v současné době mezi základní výbavu všech specializovaných výrobců dětských stolů, protože je to jeden ze základních požadavků moderní vědy na zdravé sezení. Nakloněná plocha zmírňuje nepřirozené předklánění hlavy a tím i přetížení krční páteře. Funkci naklápění však využijí jen ty děti, jejichž rodiče dohlédnou, aby byla využívána.
Mýtus č. 4: …často budeme měnit výšku stolové desky…
V praxi to tak nefunguje. Nejlépe je, když výšku stolu nastaví rodiče, jen když dítě povyroste, tj. cca každých 6 měsíců po kontrole, zda je to vůbec nutné. Není reálné si myslet, že se bude stůl neustále přizpůsobovat dvěma různě vysokým dětem. Nejméně vhodné je, když se stůl dá nastavovat lehce přímo dítětem (pomocí tlačítek ovládající vzduchový píst nebo elektrický motor), protože pak se ze stolu stane spíše hračka, která se častým zbytečným používání opotřebuje a pokazí. Těžko vysvětlíte dítěti, aby to nedělalo. Navíc tyto složitější mechanismy mohou zabírat volné místo pod stolem a omezovat tak prostor pro nohy.
Mýtus č. 5: …šířka pracovní desky musí být co největší…
Pokud si při psaní položíme na desku celá předloktí, stačí nám pohodlně šířka 70 cm u dospělých, u menších dětí i 60 cm. Hloubka hlavní pracovní desky by pak neměla být menší než 65 cm. Pokud má hlavní pracovní deska rozměry větší nebo stůl má navíc desky boční nebo zadní, není to na škodu. Mohou sloužit jako odkládací plochy, které je však nahradit i možností odkládání předmětů na různé nadstavce, blízké poličky nebo skříňky.
Mýtus č. 6: …nejlepší jsou stoly z masivního dřeva…
Masivní dřevo je opravdu velmi odolné z hlediska konstrukce celého stolu. Ale co se týká poškozování pracovní desky, dřevo odolné moc není, zejména při používání dětmi. Z hlediska údržby a dlouhodobého udržení pěkného vzhledu jsou pro děti jednoznačně praktičtější pracovní desky laminované, odolné proti škrábancům a snadno čistitelné.
Mýtus č. 7: …židle na kolečkách brání dětem v soustředění a není vhodná pro více aktivní děti…
Jsou různé židle, i ty na kolečkách. Kolečka jako taková umožňují snadnou manipulaci se židlí, zejména přisouvání a odsouvání ke stolové desce a od ní. Je to velká přednost oproti židlím na pevných nohách. Obavy jsou občas z přílišné volnosti otáčení sedáku. Existují však židle, které pod sedákem žádný otáčecí píst vůbec nemají nebo mohou mít píst tzv. neotočný. U těchto řešení lze otáčet jen s celou židlí, ale to už není tak snadné. Některé židle také nabízí možnost nastavit blokaci pojezdu koleček, a to buď na pevno nebo jen při dosednutí a zatížení židle (např. židle MyPony). V žádném případě nejsou vhodné tzv. kluzáky místo koleček, protože pak nelze s židlí manipulovat a ztratí se tak největší výhoda oproti židlím na pevných nohách.
Mýtus č. 8: …dětská židle musí mít područky…
Už jste někdy viděli dítě, jak spořádaně sedí na židli a má lokty na područkách? Takové sezení je pro děti příliš strnulé a nelze to od nich požadovat. Takže područky, pevné nebo nastavitelné, jsou v podstatě zbytečné, mohou snad sloužit jen jako tzv. madla při posouvání židle.
Mýtus č. 9: …kvalita čalounění není důležitá, stejně ho dítě brzy opotřebuje a bude se muset obnovit…
Největší zásluhu na atraktivním vzhledu židle má čalounění sedací a opěrné plochy, které tvoří podstatnou část výrobku. Pokud chceme, aby čalounění a tím i celá židle vypadaly po letech užívání pořád čistě a pěkně, vyvarujte se židlím s levnými potahovými materiály. Nelze je vyčistit a po případném praní mění svůj vzhled a rozměry. Volte raději čalounění velmi odolná proti znečištění a mechanickému poškození. Ideální jsou např. potahy typu AquaClean s pevnou strukturou nosné vrstvy a vynikající ochranou vláken proti znečištění.